Ivo Kornatovský

Abstrakce Anglie Argentina Architektura Detail Krajina Květy Letadla Lidi Moře, voda Nizozemí PéeFka Plasy Severní Plzeňsko Stromy Tanec Zátiší

Z tisku

ROZHOVOR – S velmi úspěšným amatérským fotografem Ivem Kornatovským o tom, co jej nejvíce inspiruje v tvorbě, ale také o jeho vztahu k bratrovi – známému výtvarníkovi, či o cestách do ciziny a stálým návratech do domu v rodných Plasích. 

K focení potřebuji pocit pohody 

Plasy (hos) – Patří k nejúspěšnějším amatérským fotografům u nás. Sbírá jednu fotografickou cenu za druhou. Jen v letošní soutěži Amatérská fotografie jich posbíral pět. Příští rok ho čeká pět samostatných výstav. Přestože dostal už několik nabídek, o dráze profesionálního fotografa Ivo Kornatovský, plaský rodák, neuvažuje. „Fotím pro radost, když mě něco zaujme. Nechci dělat snímky na povel,“ vysvětluje své stanovisko fotograf, který v neděli oslaví čtyřiačtyřicáté narozeniny.  

Profesionální fotografové mají své sny a cíle – chtějí pracovat pro prestižní noviny a časopisy, fotografovat celebrity, zajímavé akce. O čem sníte Vy, úspěšný amatérský fotograf?

O volné tvorbě. Vzít foťák do ruky v okamžiku, kdy mám chuť. Zachytit něco, co se mi líbí, aniž bych musel přemýšlet, jestli se to třeba bude hodit pro nějaký účel. O možnosti vybírat si zakázky, pokud se pro ně rozhodnu. Fotím skutečně v okamžiku, kdy mám potřebu. Například mezi roky 1990 až 2000 jsem třeba neudělal jedinou fotografii pro výstavu.  

Co Vás inspiruje k tomu, že začnete fotit?

Hodně inspirativní je pro mě vztah, vnitřní spokojenost a pocit pohody. V období, kdy tohle všechno mám, toho udělám nejvíc. Nejbližší je mi detail, od krajiny až po makrofotografii. Můj letošní  nejúspěšnější snímek Louže maluje vznikl tak, že jsem klackem dloubnul do takové červené louže, a co z toho vylezlo jsem vyfotil. Já vůbec většinou fotím takové nepříliš vábné věci, třeba zbytky jídel nebo pití ve sklenici. Také používám jen omezenou škálu barev, takže moje fotografie nejsou ani černobílé, ale ani ne moc barevné.  

Původním povoláním jste strojní inženýr. Co Vás přivedlo k fotografování?

Ve čtrnácti letech to byly nejprve ty technické věci. Bavila mě výroba fotek. Pan učitel Henžlík nám v hodinách chemie ukázal, jak se to dělá a mně se to zalíbilo. Pak mě lákal fotoaparát jako přístroj – jak funguje, co všechno dokáže, jak se s ním zachází. Potom jsem se snažil zachytit okamžiky, které byly zajímavé. S uměleckou fotografií to však nemělo nic společného. Ta přišla až mnohem později a vznikne pouze v určitých okamžicích. Strojařina má s fotografováním společnou právě tu techniku a přivedla mě i k modelářství. Působím jako reprezentační trenér leteckých modelářů.  

Váš bratr je známý český malíř Jiří Kornatovský. Pořádáte často bratrské umělecké debaty?

Bratr je o deset a půl roku starší než já. Navíc když mi ve čtrnácti letech zemřel otec, převzal vlastně po něm tu roli, takže se mě snažil trochu vychovávat. To ovlivnilo náš vztah i do budoucnosti. Sledujeme se, ale o své práci se spolu teď moc nebavíme.  

Jak je možné, že Vám během desetileté fotografické přestávky fotografování nechybělo?

Souvisí to s mým způsobem života. Zatímco do revoluce jsem nebyl nikdy za hranicemi, po roce 1990 jsem začal hodně cestovat. Můžu říct, že jsem viděl téměř všechno, co jsem vidět chtěl. Nejinspirativnější pro mě bylo Holandsko, kde jsem i delší čas zůstal. Líbí se mi jeho naprostá svoboda a také pohoda, které z lidí tam přímo čiší. Na Anglii mě zaujala velkolepost tohoto impéria, její historie a krásný venkov. Až do nedávna jsem žil hodně hekticky, byl jsem tak trochu workoholik, často pracoval na doraz a občas mě při tom provázel třeba i alkohol. Teď jsem snad začal novou etapu života. Doufám, klidnější.  

Nemáte obavu, že se to třeba negativně projeví na Vaší tvorbě?

Určitě ne, dost jsem přehodnotil styl svého života, jeho hodnoty a pokouším se najít pro něj nový smysl. Vidím svět teď trochu jinýma očima a věřím, že tento pohled bude znát i v mých fotografiích, které se stanou třeba jinak zajímavými.  

Nelákal Vás život v cizině?

Možná bych dokázal žít třeba v Holandsku, možná i v Anglii. Mám však domov tady v Plasích. Několikrát jsem na delší dobu odjel, ale věděl jsem, že se mám kam vrátit a vlastně jsem se i vždy chtěl vrátit. Mám tu svůj dům, zážitky z dětství, přátele.   

Ivo Kornatovský  

Narodil se 26. listopadu 1962 v Plasích

Absolvoval Vysokou školu strojní a elektrotechnickou v Plzni

Projektoval tepelné a jaderné stroje a zařízení

Fotografuje od 14 let, v současné době je na volné noze, živí se například obchodem, ekologickými projekty, sestavuje Plaský zpravodaj

Je svobodný, bezdětný

Člen Fotoklubu Plasy, Společnosti přátel fotografie, Svazu českých fotografů

Mladá Fronta Dnes 22.11.2006

 

Na hlavní menu ..

Copyright © 2007 Ivo Kornatovský